Pátý týden v Sydney

Pátý týden byl pro nás pro oba pracovní. Pepa měl v pekárně napilno – no jo no, ty Vánoce:o), já šla v pondělí poprvé do Max Mary. Bylo to tam docela dobré, i když náročné – ale to je tak pokaždé, když je člověk první den v práci. Všechno se mi zdálo stejné jako v ČR (ono oblečení asi ani nejde věšet na víc než jen několik způsobů, že:o)?), jen ten přístup k zákazníkům je tu jiný. V ČR se vás prodavačky po chvíli přijdou zeptat, zda něco nepotřebujete a vy většinou, světe div se, nic nepotřebujete:o), protože si prostě chcete vybrat v klidu, nikým a ničím nerušeni (mluvím sama za sebe, možná, že někdo je nadšen, pokud se o něj prodavačky postarají od a do z:o). V Austrálii vás osloví okamžitě (někdy ani nemáte čas porozhlédnout se pořádně po shopu) a jste-li Australan(ka), tak se také necháte od prodavačky náležitě obsloužit. Právě s ní pohovoříte o tom, jaká sukně je na vás nejlepší, jak na vás bude nejspíš vypadat, jestli ji vyrobili v Číně a jak, jestli k ní jde tohle triko nebo tohle, jestli mimo sukní mají i šaty atd. Poté vám vše donese do kabinky, u které postává a ptá se, jaké to je, a při placení položí pár otázek o práci a rodině a pak se rozloučí „See you soon“. No, nevím, možná moc přitažené za vlasy…Ale co, napsali mě na směnu i v út, st a čt (st a čt jsem „hostovala“ v shopu v centru Sydney), tak aspoň tak.

Pondělí bylo slavnostní i pro Pepu, neb měl narozeniny:o)..Dostal ode mě dort, kupovaný, tak jsem se trochu bála, ale byl VÝBORNÝ, a pak taky pár blbostí - plyšového platypuse – ptakopyska, propisku ála klokan, který boxuje a blok s falešnými bankovkami:o)…

Další dny jsme byli v práci, v pátek mi pak volala šéfová, aby mi nadiktovala směny na příští a popříští týden, načež v sobotu volala, ať už nechodím. Prý nemají peníze a prý jsem se nic nenaučila a nic nepochopila (no nevím, ale naučila jsem se vše, co vyžadovaly a co bych pro tu práci potřebovala a taky mi to říkali…ale nehnula jsem s ní). Rychlý spád, co? Ale tady to takhle funguje, nikdo se s nikým a ničím nemaže. Ale teď už na to nemyslím…i když to byla křivda jak kráva…nechci pracovat někde, kde to s vámi nemyslí vážně, kde jednou jste super a skvělí, protože jste všechno pochopili a všemu porozuměli a podruhý jste pro ně pasé, protože jste vlastně nic nepochopili a ničemu neporozuměli…Příšerný..(ale hlavně, že ty peníze nakonec poslali)…

Pepa měl pracovní víkend. V sobotu po práci byl s kolegou na rybách na řece nedaleko pekárny, kde pracují…Sice nic nechytili:o), ale hodný kolega Honza pak Pepovi dal plátky kapra, kterého chytil před časem. Kapr tu není nic netradičního, chytá se tu stejně jako u nás:o). A my tak měli výtečnou štědrovečerní večeři:o). Já jsem trucovala kvůli té pitomé práci (takže jsme s nimi nejela, i když rybařím ráda), ale v neděli jsem poprvé po telefonu mluvila s mamkou a babičkou a pak jsem se šla k nám na pláž podívat na koncert vánočních koled a to už jsem na to nemyslela…