V březnu Pepa změnil práci, byť s pečivem má co do činění pořád:o). Posunul se pouze o stupínek výš v řetězci – výroba – rozvoz do supermarketů – spotřeba, takže teď už pečivo nebalí a nenakládá řidičům do trucků, ale rozváží jej….vstává již v půl třetí ráno, za což si ode mě zasluhuje opravdu velký obdiv, neb já bych v tuhle vskutku nekřesťanskou hodinu nevstala a to asi ani s vidinou dobrého výdělku:o)..Doma je už v deset dopoledne, a to den teprve začíná:o)…a Pepa, aby náhodou o něco nepřišel:o), nejde na kutě, tak, jak by to bylo přirozené a normální, ale provozuje aktivity jako je běh podél pobřeží, plavání atd. a to už teda opravdu nechápu:o). On je asi opravdu hyperaktivní:o). U mě se nic nezměnilo, pořád pomáhám v domácnostech a pracuji v agentuře.
I v březnu jsme podnikli pár pěkných výletů.
13.3. jsme se Zbyňďou jeli do Jervis Bay, což je záliv cca 200km jižně od Sydney. Zastavili jsem se v malém městečku Huskisson, jenž je centrem celé oblasti, a pak jsme popojeli na Hyams Beach, která se prý pyšní nejbělejším pískem na světě. Nevím, jestli je to opravdu tak, ale asi ano, protože byl tak bílý, až nás úplně oslňoval:o)..
Jervis Bay nebyl ale naší jedinou destinací dne – ještě než jsme do Jervis Bay dojeli, navštívili jsme město Kiama (podle Zbyňdy parádní místo, kde v pokoji a klidu prožít důchod:o) a jeho atrakci Blowhole, což je docela velká díra ve skále, skrz níž stříká voda…Skvělá podívaná:o)…
21.3. jsme podnikli náš první výlet do nedalekých Blue Mountains, jež jsme si okamžitě oblíbili. Nejdříve jsme navštívili Wentworth Falls, pak na pár minut hlavní trhák hor - skály Tři sestry a nakonec jsme se projeli parním vláčkem, tzv. Zig Zag Railway, která sloužila k vožení kamene a jezdila (a dodnes jezdí) po unikátních pískovcových viaduktech.
27.3. jsme jeli do Royal National Parku, který je kousek od Sydney. U Wattamolla Beach si Pepa skočil ze skály a na Garie Beach už jsme se jen kochali přírodními krásami kolem nás a neuvěřitelně velkými vlnami.
V březnu jsem si i přes peripetie s prvním skútrem nenechala zkazit náladu a pořídila si nového, parádního:o)..Teda ne úplně nového, ale zánovního, najeto necelých 1000 km:o). Paní ho prodávala, protože prý na něj měla moc krátké nohy a nedosáhla na zem:o)..no nevím...Ze začátku jsem měla celkem nahnáno, klepaly se mi ruce i nohy, přeci jen to není jak v autě a navíc jsem skútr ani motorku nikdy sama neřídila….ale teď už je to v pohodě, drandím jak drak:o). Na skútru je nejlepší svoboda, nemusím čekat na busy a platit předražené jízdné (náklady na provoz skútru jsou směšné, 3 AUD na 100 km:oD) a taky je to o kultuře..tady jezdí tisíce „skútristů“, a tak se občas i pozdravíme pokývnutím hlavy a nejlepší je, když se náhodou sejdeme na semaforech a své „povozy“ nenápadně sjíždíme pohledem:o). A že je často na co koukat:o) – narazíte tu na paráááádní mašiny:o)…a to nejsem nějaká extra nadšenkyně…Na skútru teď tedy objíždím své ovečky (= rodiny, pro které pracuji), jezdím od jedné k druhé, dnes a denně:o). Bez něj bych jich tolik nikdy neobjela:o)…a navíc .s ním jezdím na nákupy, někdy jezdíme i na pláž atd., no, super (asi si skútra pořídím i v ČR:o)…
PS. V březnu jsem na skútru ještě mohla jezdit v mikině a kraťasech, fotky jsme pořizovali teprve nedávno, tedy někdy v květnu:o).
