Čtvrtý týden v Sydney

Pepa pořád pracuje v pekárně, teď už tam jezdí autem:o) Je z něho nadšenej, neb už nemusí platit předražený jízdný v MHD, a navíc by se bez něj na některé noční směny nejspíš ani nedostal. Podstoupili jsme také proceduru přepisu auta, kdy jsme museli poměrně složitě prokazovat naše nové bydliště, a už i pár oprav, např. nefunkční klimatizace (mně by tedy nefunkční klimatizace byla fuk, otevřu si okýnko a je to, ale Pepa je perfekcionista a tak musí vše být v nejlepším pořádku:o). K naší nelibosti jsme zjistili, že ceny za stejné opravy se od sebe v servisech liší o desítky i stovky dolarů. A to nemusí jít nutně o specializovaný a nespecializovaný servis. Za zprovoznění klimatizace zaplatíte standardně zhruba 150 AUD, někde ale až 600 AUD.

Já jsem v pondělí volala do Max Mary, jak jsme se domluvili. Řekli, že prý ještě potřebují pár referencí z Čech a že prý psali na některé mně neznámé maily hadráren, kde jsem před x lety pracovala, aby se poptali a že jim ještě nikdo neodpověděl a že nevědí. Tak jsem jim řekla, že v Čechách to není tak běžné, aby se někdo ptal na reference a že se budu snažit nějakou referenci najít (Pepa:o), kdo jiný)…Připravila jsem ho na to, chudáka. ale nakonec nikdo nevolal, že prý nemůžou volat mezistátně (hahaha) a že mi tu práci teda přiklepnou a ať přijdu v pondělí 14.prosince…Hurááá. Ale byl to boj…. a pořád nechápu, proč pro tyhlety práce chtěj pokaždé reference a praxi a papír tenhle a papír tamhleten. Proč se z toho dělá takový tóčo? Jo, kdybych se chtěla stát velitelkou vesmíru, prosim, ale prodavačka? To samé číšníci, servírky atd. Vždyť na tom není nic složitého. Alespoň že v těch Čechách v tomhle vítězí zdravý rozum!

Koncem týdne jsme se konečně taky rozhodli, jaký internet je pro nás ten pravý a já ho pak u jednoho poskytovatele objednala, tak snad to pošlou co nejdřív, abychom už nemuseli utrácet v internetových kavárnách.

V pátek se k nám taky nastěhoval nový spolubydlící. Jmenuje se George, je z Brazílie. Nejdřív nám na něm nepřišlo ani nic neobvyklého, ale když jsme v neděli večer přijeli domů, našli jsme ho tak nehorázně zkouřeného, že nás asi nejspíš ani nepoznal. I byt byl příšerně cítit po trávě. V pondělí mi pak hned volala Angela, majitelka, co si o něm myslím a že jí se nezdá a že porušil pravidla, že prý mu říkala, že kouřit je zakázáno…odpoledne mi pak od ní přišla smska, že ho vyhodila z bytu a tak jsem to hned volala Pepovi a byli jsme rádi. Byl FAKT divnej.

V sobotu jsme vyrazili na Dee Why Beach, která je kousek od Palm Beach, tedy také na severu Sydney. Večer jsme pak s Pepovými kolegy z práce šli k nám na Coogee Beach na pivo a pak do parku, kde se zpívali koledy a na závěr byl obrovský ohňostroj (jestli tohle je takový tradiční obyčejný ohňostroj, tak pak se těším na ten novoroční:o).

V neděli jsme, poté, co Pepa přijel z práce, jeli k Johnovi - mému učiteli, který bydlí kousek od Sydney v Blue Mountains na BBQ. Bylo to fajn, setkala jsem se tam s některými spolužáky, některé jsme pak navečer svezli autem do Sydney. S kámoškou Ivetou jsme se dohodly, že doneseme něco tradičně našeho. Upekla jsem tedy šest šišek štrůdlu (ale menších, ne na jaké jsme zvyklí z Čech:), tři jsem přivezla tam, tři jsem nechala nám. Nakonec na ně ale ani nedošlo (John a jeho žena pro nás připravili dort), tak snad pak taky ochutnaly. U nás se snědly ještě v tu neděli večer:o).