Šestý týden byl pro Pepu opět pracovní, já jsem neúnavně a prakticky neustále posílala resume na všechna možná i nemožná místa, brala bych klidně už i kitchenhanda a podobné práce…Hlavně, aby nějaká byla…ale protože tady se před a po Vánocích moc nepracuje, tak jsem tak nějak ani nečekala, že by někdo zavolal, a tak asi budu muset počkat až po novém roce. Před Vánoci jsem se ještě stihla sejít s Peterem ze sydnejské agentury – byla jsem u něj na pohovoru na pozici Travel Konzultanta, kterého shánějí k sobě do týmu. Bylo to docela dobré. Posílala jsem mu pak ještě marketingovou strategii, co po mě chtěl (měla nastiňovat nápady, jak nalákat nové zákazníky na zájezdy) a zatím říkal, že se mu to líbí, tak jsem na to zvědavá…:o) A taky jsem se byla zeptat ve škole, zda tedy otevřou ten CAE kurz (Certificate of Advanced English), kam jsem se ještě v Praze přihlásila a pak v Sydney podstoupila placement test, z něhož zjistitili, že ano, že můžu nastoupit…no a oni ho neotevřeli, protože nesehnali potřebný počet studentů. A tak jsem s Peterem taky řešila, co a jak dál, jestli jít na jinou školu, nebo na jiný kurz na stejné škole a nakonec jsem to nechtěla komplikovat a rozhodla se pokračovat ve stejném kurzu na stejné škole:o), tedy General English, a to těch deset týdnů, tak, jak to bylo původně plánované. No co, CAE si snad udělám pak v klidu v Praze:o).
22.12.byl Pepa naposledy v práci, 23.12. jsme jeli nakoupit nějaké auto náčiní a pak nám na křižovatce kikslo auto, a tak jsme ho dotlačili až do ulice, která byla klidnější. Pepa zjistil, že je to blbou baterkou, a tak šel koupit startovací kabely a pak nám asi půl hodiny trvalo, než jsme někoho stopli a přemluvili, aby nám pomohl. Nakonec se nad námi smiloval takovej usměvavej týpek, který připojil kabely, ale nastartovat se nám nepodařilo (s Pepou jsme se shodli, že sice vypadal sběhle, ale že to nejspíš zapojil naopak). No nic, než dál přemlouvat další „pomocníky“, rozhodl se Pepa pro koupi komplet nové baterky. Tu v mžiku vyměnil a my mohli pokračovat v cestě:o)… Tím ale ještě nic neskončilo. Zhruba za půl hodiny jsme zůstali stát v zácpě, v níž do nás nacouvala nějaká paní a promáčkla nám přední světlo a než jsem se vzpamatovala, abych vystoupila a vynadala ji, byla pryč…Tak tragické to tedy není (i když Pepa má jiný názor), ale mohli jsme z ní něco dostat:o)…Pepa byl naštvanej, já jsem byla naštvaná, ale ještě jsme měli v plánu jet na nákup, protože jsem chtěla péct brownies a na Vánoce vánočku, a tak jsme naštvaní jeli na nákup. Ale protože se brownies povedly (říkal Pepa:o), tak jsme se oba odnaštvali a bylo to ok.. (ale stejně o tom předním světle pořád přemýšlí:o)…24.12. jsme jeli koupit spacáky, karimatky atd., protože jsme plánovali jet po Vánocích na pár dní pryč ze Sydney a přespávat v autě. Odpoledne jsme se pak sešli s pár kamarády na Bronte Beach (kde jsme mj. taky pořídili tuto fotku – sice se na ni smějeme, ale jinak nám byla zima jak blázen:o)…Počasí se totiž pěkně pokazilo…
Tady pár dalších fotek z Bronte Beach (a jedna s vánočkami, nemohla jsem vám je neukázat:o).
Večer jsme pak osmažili řízky a udělali salát a pak přišel Ježíšek:o). Strom jsme sice neměli, ale cestou z nákupu outdoorového zboží Pepa u silnice utrhl jakous takous jehličnatou větev. Tu jsme dali do vázy a já ji dozdobila. Mrkněte na výsledek…
Všem přejeme krásné a klidné Vánoce a šťastný nový rok 2010!!!
25. 12. jsme podle plánu sbalili vše potřebné pro přežití v přírodě:o) a za pěkně nejistého počasí vyrazili směr Wollongong. Je to menší město, i když třetí největší v NSW, nacházející se 80 km jižně od Sydney. Po jeho návštěvě jsme chtěli jet dál na jih, nicméně počasí nám nepřálo (pršelo, foukalo, bylo cca 15° C, no, prostě nečas), a tak jsme to ve Wollongongu po dlouhém přemýšlení zabalili a jeli zpět. No škoda no, ale i tak to bylo parádní, a tak už se těšíme na další výlet do outbacku.
26. 12. a 27. 12. jsme pak už pro pokračující nepřízeň počasí podnikali jen jednodenní výlety v rámci Sydney. 26. jsme jeli do Kurnel Botany Bay National Park, kde před cca 230 lety přistál anglický objevitel Austrálie James Cook. Je tam pěkné muzeum a pár tracků přírodou, podél obrovských pobřežních skal a některé z nich vás vezmou i do džungle. To byla neuvěřitelná nádhera. 27. jsme pak jeli do La Perouse Botany Bay National Park, který je naprosti Kurnel Botany Bay National Park. Jde vlastně o dva výběžky, mezi nimiž musí proplout nákladní lodě, pokud se chtějí dostat do průmyslového přístavu v Sydney. Jde o docela velké doky, nedaleko nichž je i letiště.
Tady pár fotek z Kurnel Botany Bay National Parku.
Večer jsme pak osmažili řízky a udělali salát a pak přišel Ježíšek:o). Strom jsme sice neměli, ale cestou z nákupu outdoorového zboží Pepa u silnice utrhl jakous takous jehličnatou větev. Tu jsme dali do vázy a já ji dozdobila. Mrkněte na výsledek…
Všem přejeme krásné a klidné Vánoce a šťastný nový rok 2010!!!
25. 12. jsme podle plánu sbalili vše potřebné pro přežití v přírodě:o) a za pěkně nejistého počasí vyrazili směr Wollongong. Je to menší město, i když třetí největší v NSW, nacházející se 80 km jižně od Sydney. Po jeho návštěvě jsme chtěli jet dál na jih, nicméně počasí nám nepřálo (pršelo, foukalo, bylo cca 15° C, no, prostě nečas), a tak jsme to ve Wollongongu po dlouhém přemýšlení zabalili a jeli zpět. No škoda no, ale i tak to bylo parádní, a tak už se těšíme na další výlet do outbacku.
26. 12. a 27. 12. jsme pak už pro pokračující nepřízeň počasí podnikali jen jednodenní výlety v rámci Sydney. 26. jsme jeli do Kurnel Botany Bay National Park, kde před cca 230 lety přistál anglický objevitel Austrálie James Cook. Je tam pěkné muzeum a pár tracků přírodou, podél obrovských pobřežních skal a některé z nich vás vezmou i do džungle. To byla neuvěřitelná nádhera. 27. jsme pak jeli do La Perouse Botany Bay National Park, který je naprosti Kurnel Botany Bay National Park. Jde vlastně o dva výběžky, mezi nimiž musí proplout nákladní lodě, pokud se chtějí dostat do průmyslového přístavu v Sydney. Jde o docela velké doky, nedaleko nichž je i letiště.
Tady pár fotek z Kurnel Botany Bay National Parku.
A tady z La Perouse Botany Bay National Parku.
Další dny už byly pro Pepu pracovní, já pokračovala v hledání práce. Na Silvestra naštěstí nikam nemusel, a tak jsme se šli mrknout do města na ohňostroj. Silvestr je tu snad jedna z největších akcí v roce. Tolik lidí pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. Celé centrum a přilehlé parky byly plné. Lidi přišli třeba v pět ráno, aby si sedli na co nejlepší místo. My jsme došli až do Mrs Macquiare Park, který je kousek od Opery. Místo jsme nenašli, tak jsme si sedli dál od davu, ale po prvním ohňostroji v 21 hodin odešlo docela dost lidí, a tak jsme toho využili, ale Operu a most jsme tak jako tak moc neviděli...ale ono je tu víc ohňostrojů...největší je na mostě a pak tu bylo asi pět dalších..takže my viděli ty, co byly nejblíže nám.. Bylo to super...co Australani opravdu umějí, tak to jsou právě ty ohňostroje... atmosféra skvělá... ohňostroje, která nám byly nejblíže, byly parádní...ale to co bylo na mostě, to bylo neuvěřitelný...úplně nás oslňovaly..mnohdy to museli na chvíli přerušit, kolik bylo kouře...ani pak ale přes něj nebylo vidět...oni jsou fakt blázni:o). Po půlnoci jsme si šli ještě sednout do Hyde Parku, kde si lidé přáli šťastný nový rok 2010. Nám taky pár lidí popřálo:o), přičemž jeden z nich byl nejlepší – řekl: „Welcome to twenty-ten:o)“ a my se tomu smáli ještě druhý den…Ani nevím proč, asi proto, že to bylo takový netradiční. Každý říká: „Happy New Year“, ale on: „Welcome to twenty-ten“.
Takže jednou jednou, Welcome to twenty-ten:o).
Takže jednou jednou, Welcome to twenty-ten:o).
Na Nový rok jsme jeli na tzv. North Head. O dva dny později pak na tzv. South Head. Jde o součásti obrovského Sydney Harbour National Park, které stráží přístup do sydneyského přístavu.
Tady pár fotek North Head.
Tady pár fotek South Head.
Jo a 1.1. jsem taky poprvé jela autem:o)…docela dobrý…už si začínám zvykat na jízdu nalevo..jsem zvědavá, jak se mi pak bude jezdit napravo:o)…a ten náš automat, to je pohoda, i když mám pořád tendence řadit a šlapat na spojku:o)…
Po Novém jsme taky přišli o naši novou spolubydlící Julie z Anglie, která se odstěhovala neznámo kam, a tak jsme tu opět sami…Byla fajn, i když jsme ji moc neviděli…škoda…ale aspoň nám tu nechala nějaké jídlo, které se jí nechtělo stěhovat:o)…
