Co se týče cesty - byla DLOUHÁ. A jak Pepa rád říká, i kdyby byla o polovinu kratší, byla by pořád dlouhá:o). No nicméně, letadla letěla podle plánu, i my přišli všude včas, takže to dobře dopadlo. Na letišti v Londýně Lutonu jsme nasedli na bus, tím jsme dojeli až do centra a odtud pak metrem až na Heathrow. Trvalo to asi 3 a půl hodiny i s čekáním v centru v zácpě. Cestu mezi Londýnem a Pekingem a Pekingem a Sydney jsme prakticky prospali, naštěstí to byly noční lety. Připadali jsme si tam jak exoti, protože s námi letěli samí Číňani, pouze pár evropsky vypadajících většinou mladých lidí. K jídlu byla jak jinak - čína:o)...ale docela dobrá...Na cestě z Pekingu do Sydney jsme přistáli ještě v Šanghaji pro doplnění paliva. Čína je zajímavá země, i přesto, že jsme poznali jen letiště - je to komunismus jak hrom - předimenzovanost (letiště jak kráva, ale pro koho? pro pár lidí), práce pro všechny (jeden člověk trhá jednu část lístku, druhý o pár kroků dál druhou část lístku) atd...no komedie:OD a ty kontroly!!! Ale aspoň můžou cestovat.
O pár hodin později (v pátek 13.11. 2009:o), v cca 10:45 am) už na nás ale čekalo sydnejské slunce. Imigrační kontrolou jsme prošli v pohodě, a jelikož jsme asi nevypadali nebezpečně, nemuseli jsme ani otvírat kufry a ukazovat, že nevezeme zakázané potraviny, žádné rostliny a zvířata atd. a tak nás prostě nechali jít.
Zhruba za půl hoďky po všech popříletových procedurách pro nás přijel pán (Peter) s paní (Áňou), kteří nám poskytli naše první ubytování. Pán je Slovák, jenž tu žije 30 let, paní Češka. Ta tu žije 5 let. Jsou manželé. Mají dům na předměstí - Kogarah a jeden z jeho pokojů máme pronajatý.
Do centra to trvá asi tak 20-30 minut metrem.
Ještě s námi spolubydlí Pavel, Čech, kterému je kolem 50 let a který navštěvuje shodou náhod stejnou školu, jakou budeme už od příštího pondělí navštěvovat i my.
Poté, co jsme se po příletu a příjezdu do nového domova dali dohromady, rozhodli jsme se jet s Peterem a Áňou autem do City – centra Sydney Museli jsme v agentuře podepsat pár papírů, požádat o TFN (Tax File Number – daňové číslo důležité pro získání práce), vyzvednout sim kartu s kreditem, otevřít účet v bance atd. a ačkoli jsme strašnou únavou skoro nic nevnímali, šli jsme spát, podle Pájovy rady:o), až později, abychom předešli jet lagu…a taky že se tak stalo..Jet lag jsme měli jeden den, v neděli už nám ani nepřišlo, že jsme přeletěli půlku světa a že jsme přes 25 hodin pořádně nespali. Díky,Pájo:o)! (Nechápu, jak někdo může trpět jet lagem třeba 14 dní…to je děs..)
Žádné komentáře:
Okomentovat