Červen

V červnu nám střídavě pršelo a svítilo slunce, ale především výrazně přituhlo...Teploty se teď přes den pohybují od 10°C do 15°C, v noci ale klesají až ke 3°C, někdy i níž. Ne nadarmo se červen stal měsícem s nejnižšími teplotami za posledních zhruba padesát let!

První dva výlety poznamenal déšť, který nás přinutil k dřívějšímu návratu domů:o(.

5.6. jsme vyrazili do Wollongongu s plánem někde se pěkně najíst (= jít na thajské jídlo, které jsme si tu opravdu MOC oblíbili), zakeškařit a nakonec zajet na kolech za krásami známého Illawara Lake. Přes nepřízeň počasí jsme ale podnikli „jen“ opět výborný oběd u Thajců a keškaření, které nám ale nešlo, a tak jsme aspoň pořídili pár fotek v parku a na pláži.

6.6. jsme jeli do Royal National Park, kde jsme se poprvé byli podívat v březnu (viz výše), s tím, že podnikneme tak pětikilometrový trek pralesem k pláži a zpět. Zanedlouho ale zase začalo pršet, a tak jsme to otočili a odjeli. Ale i tak tam bylo hezky.

11.6. jsme společně s celým světem slavnostně zahájili světový šampionát ve fotbale. V Sydney se konal FIFA Fan Fest, kdy zahájení i veškeré zápasy přenášela velkoplošná plasma. No, ne snad, že bych byla nějaká náruživá fotbalová fanynka, ale udělat atmosféru Australani umějí, a tak jsem s Pepou a pár kamarády nakonec šla, no:o)...Atmosféra jako vždy jedinečná, jen ten program trochu pokulhával...a taky tam byla brutální zima, a tak jsme nevydrželi déle než na první poločas prvního zápasu a zamířili si to zpět domů... oba jsme to odnesli mírným nachlazením:o)...

12.6. jsme podnikli procházku z nádherného Nielsen Parku ve Vaucluse Bay do Rose Bay. Celou cestu jsme šli po pobřeží a město s mostem jsme měli jak na dlani...Taky jsme tu potkali kluka, na něhož jsem automaticky spustila anglicky s prosbou o pořízení panoramatické fotky:o). Nakonec se z něj ale vyklubal Slovák Vraťo, s nímž se nám tak pěkně povídalo, že jsme se loučili až za tmy:o). Jak už jsem se tu jednou zmínila, v Sydney nikdy nevíte, na koho narazíte:o).

13.6. jsme již potřetí za poslední dva měsíce dorazili do Kurnel Botany Bay National Park s tím, že tentokrát tam ty velryby už určitě uvidíme...Oproti ostatním výletům za velrybami jsme vyjeli již dopoledne, dali si snídani a přitom pozorovali moře a zároveň přibývající zástupy pozorovatelů, ale pořád nikde nic...tak jsme se prošli po útesech a když už jsme se odhodlali k odjezdu, v tom vystříkl gejzír vody a vyplavala velryba:o) a všichni fotili, my nevyjímaje:o)..To byla podívaná, pane...

Na následující víkend jsme se nemohli dočkat už nějakou dobu:o)..Zajeli jsme si totiž zalyžovat:o) .. Doprovod nám dělala stejná společnost, jako když jsme jeli surfovat (viz výše), jen v zimě nejde o Mojosurf, ale o Mojosnow:o)...Ubytování jsme měli v útulných chatkách u městečka Jindabyne, u něhož leží nádherné jezero, a které je kousek od jednoho z největších a nejoblíbenějších australských lyžařských areálů, Perisher. Nedaleko od něj se nachází i nejvyšší hora - Mt. Kosziusko (2 228 m). V pátek po příjezdu jsme vyzvedli nutné vybavení a další dva dny jsme už jen lyžovali:o). Počasí bylo proměnlivé, chvíli poprchávalo, chvíli svítilo slunce, a ačkoli šlo o začátek zimní sezóny, sněhu (tedy toho technického:o) bylo cca 40 cm! Vleky nebyly v provozu všechny, ale to nám nevadilo, i tak jsme toho najezdili až až:o).

26.6. jsme vyrazili do Watsons Bay, kde jsme byli již minimálně jednou – moc se nám tam totiž líbí:o). Tentokrát jsme ale podnikli delší procházku, neb jsme na náš výlet vyrazili už z Diamond Bay.

27.6. jsme se jeli podívat do Kuring-gai Chase National Park, který je v severní části Sydney. Dojeli jsme až do West Head, odkud je opravdu nádherný výhled na maják nacházející se poblíž Palm Beach (ta je z té opačné strany úžiny), kde jsme byli ještě s Petrem a Áňou někdy na přelomu listopadu a prosince 2009. Potom jsme popojeli k jeskyni Red Hands, která je posvátná a na níž Aboriginsi nakreslili několik párů červených rukou. Ke konci výletu jsme ještě vytáhli kola a vyrazili k místu nazvanému The Basin. Jedná se o kotviště a kemp a ráj klokanů:o)..- snažili jsme se je nakrmit, ale nechtěli:o)...

Co se týče školy, tak je to docela dobré, ale kdybych tam nemusela, tak tam nechodím:o)..Předměty nejsou nejhorší, lze je zvládnout levou zadní, profesoři jsou příjemní (nepočítám Indy, ti jsou totiž nepříjemní už jen tím jejich typickým přízvukem), ale jinak to je tak nějak o ničem...Valná většina spolu trpitelů (spolužáků:o) je z Thajska, následovaných ostatními národy JV Asie, jimiž jsou Indonésie, Malajsie a Indie. Na Evropany narazíte jen náhodou, ale alespoň jsme u učitelů oblíbení, neb nás tam není tolik a taky nevypadáme, že neumíme do pěti počítat. A to u mnoha Asiatů neplatí!

Jinak jsem taky po půl roce zase začala chodit cvičit:o). Stala jsem se členkou asi největšího australského fitka - Fitness First. Chodím na „cycle“ = spinning, který jsem si oblíbila již v Praze a prvních pár týdnů jsem chodila cvičit ráno v 6 (moc dlouho mi to, nicméně, nevydrželo:o). Před první jízdou jsem se trochu strachovala, jestli tam nebudu jediná v tuhle nekřesťanskou denní dobu...nebyla:o)..z celkem 40 kol zůstalo prázdných pouze 5! Australani jsou opravdu blázni:o)!!!