Duben

V dubnu Pepa prodal milovaného Forda Falcona (šťastnými majiteli se nakonec stali dva kluci z Dánska, kteří si před studii na VŠ přijeli trochu pocestovat) a pořídil Mitsubishi Pajero z roku 1990. Je to takové to safari auto (i v safari barvě:o) – béžové), 4WD, kde se dá i skvěle a pohodlně spát. Nejdřív jsem nechápala, proč musíme pořizovat nové auto, když Ford je s novým motorem jako nový:o), ale bylo mi zevrubně popsáno, že kde jinde koupit 4WD než v Austrálii, kde je spousta offroad stezek, a že ani provoz nebude příliš nákladný (i přes spotřebu pohybující se mezi 13-15l/100km), protože palivo je tu pořád ještě levné. A tak ho tedy máme:o).

První tři výlety jsme podnikli ještě s Fordem, poslední a nejdelší pak už s Pajerem:o) – bez něj by to nejspíš ani nešlo:o)...

2.4. jsme vyrazili směr Wollongong na horu Mt. Keira, z níž je nádherný výhled na město a moře a kam jsme poprvé jeli už o Vánocích, ale přes nepřízeň počasí nebylo nic vidět (viz vánoční příspěvek:o). Tentokrát nám počasí naštěstí přálo a výhled byl vskutku bombastický!

Pak jsme popojeli na prohlídku nedaleké Nan Tien Temple. Jedná se o svatyni nejrozšířenějšího asijského náboženství – buddhismu a současně největší stavbu tohoto typu na jižní polokouli. Je opravdu obrovská. Moc se nám tu líbilo, a ač by to byl nikdo asi nehádal, lze si v přilehlých zahradách i pěkně zacvičit:o).

Den jsme zakončili v malebné vesničce Kangaroo Valley schované ve stejnojmenném údolí a téměř za tmy jsme ještě stačili shlédnout Fitzroy Falls, 82 m vysoké vodopády, kde mi při pohledu na Pepu, jak se snaží nafotit co nejlepší fotky při světle zapadajícího slunce, nebylo zrovna nejlíp:o).

O den později, 3.4., jsme pak jeli na ryby (tentokrát s vlastní a plnou výbavou:o) opět na oblíbenou řeku v Berimě, na níž jsme chytali již v lednu. Tentokrát jsme ale jeli na jiné stanoviště, kde nám sice nebraly tak moc jako minule, ale aspoň jsme tu měli možnost pozorovat hejna pestrobarevných (a hlasitých) papoušků.

4.4. jsme neodolali a vyrazili na druhý výlet do Blue Moutains, kde jsme si konečně pořádně prohlédli ty slavné Tři sestry:o) – shoda názvu s českou skupinou z Braníka je skutečně jen náhodná:o)...Treků, jak si tento skalní útvar a údolí, jež jej obklopuje, prohlédnout, je opravdu požehnaně. My jsme nejdříve jeli vyhlídkovým vláčkem (nejstrmějším na světě a asi i nejkratším – cesta trvala cca 10 s:o) dolů do údolí a pak deštným pralesem směrem ke skalám (jde samozřejmě jít i obráceně)... Procházka byla pohodová, zato závěrečný výstup po Vysokých schodech (High Stairs) víc než vyčerpávající...ale ta panoramata, ta za to stála:o)...

Následující víkend jsme již s naším novým vozem vyrazili směr Port Stephens, což je záliv cca 200km severně od Sydney, jehož velikost je v porovnání se Sydney Harbour téměř trojnásobná! Základním zdrojem příjmů je tu nejen turismus, ale, pochopitelně i rybolov. Ve VELKÉM se tu věnují i chovu ústřic. Do Port Stephens jsme dorazili pozdě odpoledne a prohlédli si hlavní středisko, Nelson Bay, kde jsme pak i přespali (naše první australské přespání v autě:o)...Druhý den po Pepově ranní rozcvičce v moři a snídani jsme se šli projít podél pobřeží, kde jsme mj. pozorovali i malé tučňáky! O pár hodin později jsme se nalodili na vyhlídkovou loď a vyjeli vstříc dalším zvířatům – delfínům:o). Než jsme nastoupili, říkala jsem si sama pro sebe, jestli my je vlastně vůbec uvidíme..neukazují se přeci na povel...ale viděli jsme je a viděli jsme jich docela dost a i z docela malé dálky:o)...Plni dojmů z delfínů jsme pak ještě popojeli do blízkého Anna Bay, u něhož se nachází poušť... největší (na délku má 26 km) na jižní polokouli (v dubnu máme samá nej:o) a to bylo něco pro naše Pajero:o)...Užil si to on i my:o)...

18.4. jsme si splnili sen a jeli se společností MojoSurf „naučit“ se na surfu:o)...Být v Austrálii a nezkusit tenhle nestabilní, ale pro Austrálii typický sport, by byl hřích! Náš cíl byl, na surf si alespoň stoupnout a to se taky stalo:o)..I když jsme po dvou dnech „tvrdého“ tréninku, měli namožené ruce i nohy, stálo to za to. A taky jsme poznali naprosto parádní místo, pláž u Crescent Head, přibližně 4 hodiny severně od Sydney. Nedlouho po našem příjezdu, Pepa neodolal a pořídil si surf, tak se těším, jak mu to půjde:o), jestli mu to půjde:o)...

Také jsme si koupili zánovní kola, neb se nám zastesklo po pořádném protažení těla. Museli jsme si k nim k naší nevoli koupit i helmy, které jsme v Čechách nikdy nenosili, ale tady je to povinnost, a protože jsem těsně před tím platila pokutu prý za špatné parkování skútra, nechtěli jsme pokoušet náhodu a ...policajty. Helmy nám nikdy neseděly ani neslušely, a tak se nám při prohlížení fotek, prosím, nesmějte:o). Když jsme kupovali Pepovo kolo, zjistili jsme, že prodávající je původně ze Slovenska, ale v Austrálii žije celý život. A tak jsme mixovali angličtinu s češtinou a slovenštinou, ale museli jsme mluvit pomalu a nepoužívat novodobá slova a slang. Někdy se nemohl ve slovenštině vyjádřit, a tak použil angličtinu, a tak jsme tak přeskakovali z jednoho jazyka do druhého a občas se i opravdu nasmáli. V Sydney nikdy nevíte, na koho narazíte:o).

První cyklovýlet (prozatím bez helem:o) jsme podnikli hned poté a jeli jsme z Brighton – Le – Sands Beach (to je ta pláž, kde jsme se byli párkrát podívat, když jsme ještě bydleli u Petra a Áni v Kogarah) na Cronulla Beach. Ten den jsme dali celkem cca 40km a bylo to opravdu příjemné odpoledne.