Únor byl povětšinou pracovní - Pepa pořád jezdil do pekárny, i když už začal přemýšlet o změně, a já jsem se stala plnohodnotným pomocníkem v domácnostech:o) a pokračovala i v relativně příjemné a kreativní práci Travel Konzultanta pro agenturu, s níž jsme sem přijeli (viz výše). Tam to teda není o nějakých extra penězích, protože jsem placená provizně, ale do životopisu je to docela dobrý:o)…Mým úkolem je zprostředkovávat studentům zájezdy po Austrálii, Novém Zélandu a okolních ostrovech a to mě na tom baví a ještě se něčemu naučím:o)…
I když jsme tedy v tomto měsíci převážně pracovali, čas na poznávání nádherné Austrálie jsme si našli:o) a to i přesto, že pár víkendů propršelo:o(.
8.2. jsme jeli na Clontarf, což je třetí z celkem čtyř částí Sydney Harbour National Park (viz výše), kde jsme krom jiného viděli aboriginské kresby ve skále znázorňující zvířata. Moc se nám tam líbilo, byť se mě tam snažil napadnout poměrně velký plaz – chtěl zaútočit skokem ze stromu, ale nepovedlo se mu to, stihla jsem skočit vedle:o), ale pak na mě tak nevraživě zíral, že jsem se začala bát:o)…
20.2. jsme natěšení vyrazili na koncert místní legendy, rockové skupiny AC/DC a povím vám, byla to bomba!!! Koncert se konal na největším australském (olympijském) stadionu, kde se sešlo odhadem 80 tisíc lidí. Celkem koncert AC/DC vidělo v Sydney asi 200 tisíc lidí (koncerty byly tři během cca 5 dnů). Atmosféra byla opravdu neuvěřitelná, pařili mladí, staří i rodiny s dětmi:o)…nejlepším pařmenem byl, nicméně, pán kolem padesátky, který se tam při největších hitech svíjel tak, že jsem myslela, že to nepřežije…Manželka, ta se tam jen tak pohupovala, ale on, to byly taneční kreace, že by mu i teenageři mohli závidět. Ke konci už odhodil i košili, tancoval tam jen v tílku, rozhazoval rukama i nohama, dokonce šel i do kolem, frajer:o)..až mu skoro spadly brýle z nosu:o)…no, paráda no:o)…nedaleko od něho pak seděl postarší pár, pán, myslím, přišel o holi, a ty to taky pěkně rozjeli, no já se nestačila divit:o)..holt, AC/DC jsou AC/DC.
27.2. jsme se pak v Sydney byli podívat na pochod gayů a lesbiček, největší na světě…Pepovi se tam teda nejdřív moc nechtělo, ale nakonec asi nelitoval:o). Centrem města jezdila nejrůznější alegorická auta, nasvícená, nabarvená, kýč jak kráva, ale aspoň to byla pěkná podívaná (především na ty holko-kluky homosexuální:o)..No show, no…ani jsme netušili, že je tu těch homosexuálů tolik a to i v řadách hasičů, policajtů, doktorů atd…
Ke konci února jsem si také po dlouhém přemýšlení pořídila skútra:o), neb už mě nebavilo neustále čekat na bus a navíc za něj platit nehorázný peníz..To jsem ale ještě netušila, jak moc se s ním natrápíme…Hned druhý den přestalo pořádně svítit přední světlo, zadní pro změnu přestalo svítit úplně a problémy přibývaly. A to jsem se na něm akorát naučila jakž takž jezdit:o)..No nic, šel do servisu, kde na něm pracovali přes týden, prý ho museli rozebrat, zaplatili jsme za to majlant a za pár dní zjistili, že problémy jsou tu pořád. Do toho se Pepovi s prominutím vysralo auto – vytekla voda = motor v háji, takže jsme byli takříkajíc na prášky…Ale co se dalo dělat – skútra jsme se rozhodli prodat a auto opravit – tzn. nechat mu dát nový motor. Skútra jsme překvapivě i přes jeho problémy prodali do druhého dne od uveřejnění inzerátu a to za takovou cenu, že tomu ještě teď nevěříme:o)…Nakonec jsme tedy na něm tratili „jen“ 200 AUD (i po započtení ceny za servis, která byla celkem brutální). Autu namontovali nový motor, a tak už je teď v pořádku a jezdí jak o život, tak snad nás zas nezklame:o).. To jsme si užili, co:o)?
Tady pár fotek, jak jsme ho jeli projet na Malabar (nevypadá nejhůř, ale byl to fakt …).
V únoru jsme se také po delší době sešli s Jimem, vypili jsme 4 litry vína na naší terásce:o), a tak už pak u nás i přenocoval:o), a s Pepovým kolegou z pekárny Kubou a jeho přítelkyní Markétou, s nimiž jsme šli na skvělý oběd k thajcům, kde jsme se za 10 AUD skvěle nadlábli, až jsme ani jít nemohli:o). Pak jsme šli na pláž a nakonec jsme si pro nepřízeň počasí udělali BBQ u nás v bytě a opět dlouho do noci popíjeli a povídali. Ani jsme nevěřili, že po tom parádním obědě sníme tolik kuřat, klokaních špízů atd.:o).
Také se k nám přistěhovali noví spolubydlící, pár z Indie, moc milí lidi, a Brazilka, jíž za pár týdnů přijede přítel z Francie. Už jsme tedy opět full house, a protože tu nikdo z nich není krátkodobě, tak už tu v plném počtu pro příštích pár měsíců pravděpodobně zůstaneme…
